Ovce, kam se podíváš

IMG_4495Z Prahy do Valče, obce v okrese Karlovy vary, kde žije kolem čtyřset lidí, to je vlaky dvě a půl hodiny. A pak vás stejně ještě čeká sedm kilometrů pěšky nebo, když máte štěstí, autem. Přece to ale stojí za tu námahu.

Po třech hodinách cesty se ocitáme v jabloňovém sadě, kde se pase přes tucet ovcí a jehňat. Vybíráme si místa ke spaní – jurtu nebo maringotku. Noc padá rychle. Sedáme si k ohni a dělíme se o salát, koláč a čtyři piva.  Pomalu se poznáváme.

Noc je plná hvězd a taky chladná, i tak se ale ráno zdravíme s úsměvem a posloucháme Vojtu a Lenku, jak nám vyprávějí o svém biostatku. Malý nenápadný příběh, ale všem se nám líbí. Ano, dá se žít i jinak.

A co náš čeká? Zbořit stavbu, která nedokázala dostát původnímu účelu. Někteří se vydávají pracovat na záhonek, ostatní zůstávají u stavby a brzy všude lítají tašky, padají dřeva (na zem, ne na dobrovolníky) a pracuje se jako o závod.

Pauza na oběd, pauza na kávu a na maté a hurá zpátky do práce, vyndávat z prken hřebíky a prkna řezat na menší, která se použijí někde jinde. Vojta mezitím dojí ovce a většina z nás si to zkouší taky. Ovce trpělivě stojí a nechají se podojit.

A už máme večer a sytíme se polévkou z dýně a syrovátky a sedíme pod nově vztyčenou plachtou a ještě chvíli si povídáme, ale brzo jdeme spát. Byl to dlouhý den.

V neděli Vojta nepracuje a tak nepracujeme ani my. Obhlížíme okolí, k obědu dostaneme jehněčí karbanátky a lekci o vyrábění sýru.

A najednou je půl třetí, rychle se loučíme a Vojta děkuje a my děkujeme za takový prima víkend a vyrážíme rychle na tu sedmikilometrovou štreku na vlak, kterou zdoláme za skvělou hodinu patnáct. Ve vlaku pomalu usínáme. A nejspíš se nám zdá o ovcích a o jablečném moštu a domácím medu a o pampeliškovém kopci. Děkujeme Vojtovi a děkujeme všem dobrovolníkům za kus odvedené práce!

Podívejte se na více fotografií do našeho fotoalba na Facebooku.