Veselý víkend ve Veselí, aneb jak jsme jedli na zámku a vozili se na traktoru

Díky dobrovolnickým Víkendovkám se člověk dostane opravdu na mnoho zajímavých míst po celé České republice.
O své zkušenosti z naší třetí letošní dobrovolnické expedice tentokrát na pomoc zámečku na Klatovsku napsala naše dobrovolnice reportáž. Přečtěte si, koho všeho můžete na dobrovolnických akcích potkat a co všechno se dá během krátkého víkend zažít.

Týden před Velikonocemi se vydáváme na další jarní Víkendovku. Tentokrát se chystáme do vesničky Veselí, kde je potřeba připravit areál zchátralého zámku na prázdninové akce. Jarní počasí už se hlásí, a tak je tato Víkendovka jedinečnou příležitostí, jak si užít první teplé dny, a navíc strávit víkend v partě skvělých lidí.

Potkáváme se v pátek na Hlavním nádraží v Praze a vyrážíme směr Šumava. Tentokrát s námi jedou trochu netradičně středoškoláci a učitelé z pražské mezinárodní školy, a tak se hlavním komunikačním jazykem stává angličtina.
Ve vlaku není o zábavu nouze a jelikož se blíží večer, začínáme postupně vybalovat naše připravené večeře, které jsem si s sebou každý přivezl. Joy, středoškolačka původem z Koreje, nám nabízí tradiční korejské jídlo kimči a následně dojde i na skvělý mrkvový dort, který s sebou dovezla pro změnu Týna. I ve vlaku se zkrátka dá jíst stylově. Průvodčí nám následně oznamuje, že na trati se vyskytl problém, a tak budeme muset jet kus cesty autobusem. Zbytek naší trasy se tak mění spíše na přebíhání mezi vlaky a autobusy, ale nakonec přeci jen šťastně dorazíme na místo. Na nádraží nás uvítá Marta, jedna ze členů spolku na opravu zámku jménem Tvrz Veselí. Ta nás zavede k Píšovi, dalšímu členovi, v jehož domě budeme přespávat. Bydlíme ve vesničce Pocinovice, která je nachází jen kousek od Veselí, do kterého jedeme další den pracovat.

Když v sobotu dorazíme na místo, je už na první pohled vidět, že nás čeká spoustu práce. Ze zámečku je spíše ruina s propadlým stropem a polorozpadlými podlahami, kterou se přesto Marta s Píšou snaží zachránit. Naším úkolem ale nebude oprava zámku, nýbrž úklid areálu, ve kterém se zámek nachází. Je zde spousta dříví a spadaného listí, které je třeba odklidit, aby se zde mohly v létě konat kulturní akce pod širým nebem.

Celé dopoledne tak nosíme klády a klacky na jednu velkou hromadu, abychom udělali prostor v místě, na kterém se dříve údajně nacházelo tenisové hřiště, na které měli obyvatelé zámku výhled hned z prvního patra. Je poledne, a tak sesedáme ke stolu na oběd. Po něm ještě chvíli pracujeme, odstraňujeme zbytky střechy, které spadaly dolů, a bouráme starou cihlovou zídku. V zámeckém parku se nachází i ohniště, kterého by byla škoda nevyužít. Po práci si tak děláme táborák, na kterém opékáme buřty, ti vynalézavější z nás zkouší například i topinky se sýrem.
S jarem přichází nejen teplo, ale i delší dny. Na večer se proto vydáváme ještě na místní rozhlednu, někteří po svých, jiní v autě. Pomyslnou soutěž o nejlepší dopravní prostředek však vyhrála Týna, která se veze s Píšou na traktoru.
I když byl první pracovní den poměrně náročný, většina z nás nejde hned po příchodu spát. Sedíme ještě u Píši v obýváku, hrajeme hry, a ti nejvytrvalejší z nás pak ještě Joy učí tančit tradiční korejský k-pop.

V neděli ráno balíme všechny věci a vydáváme se opět na zámek, kde nás ještě čeká dopolední práce. Tentokrát hrabeme spadané listí, uklízíme střepy v okolí a pokračujeme v rozebírání cihlové zídky a sběru dřeva. Ten den nás ještě Marta provede po celém zámeckém parku, zavede nás k bývalému bazénu, kašně a ukáže nám bobří hráz. Po prohlídce následuje oběd a po něm nás čeká už jen cesta na nádraží. Tam se rozloučíme se svými hostiteli a vyrážíme zpět do Prahy.

Pro Tamjdem, o.p.s. napsala Anna A.
Na fotky z akce se podívejte zde.