Sedm dní v „jedlém parku“

3. - 10.6.2018

Dne 3. 6. 2018 jsme se sešli v Praze na nádraží a vyrazili do Merboltic, malé vesničky na severu Čech. Zde jsme měli strávit následující týden. Našim úkolem bylo pomoc rozvíjet „park, co se dá sníst“. Myslím, že většinu z nás tento název dost navnadil, abychom se přihlásili. První konverzace, zdálo se, trochu drhly, ale všichni jsme se naladili na takovou poklidnou tichou vlnu, takže jsme vlastně byli spokojení. V týmu jsme byli v holčičí převaze šest ku jednomu a zastoupili jsme různé kouty světa: Čína, Rusko, Réunion a samozřejmě Česko. V takovémto seskupení jsme se rozhodně nenudili a pořád jsme se o sobě učili nové a nové věci.

Cesta vlakem ubíhala rychle, my si zahráli pár seznamovaček, vymýšleli jsme o sobě nejpodivnější fakty a pobavili se. A po dalších čtyřech pěších kilometrech jsme konečně dorazili na místo konání.
Přivítali nás majitelé Eva s Lukášem, jejich sousedka a další dva dlouhodobí dobrovolníci z Itálie a Španělska s malým občerstvením a hned si udělali malou tour po pozemku. Tady bylinky, tady stromečky, tady křišťálově čistá voda… no a tady kompostovací záchod. Já osobně jsem byla lehce překvapená, ale když už jsme v přírodě, tak ať je všechno přírodní, no ne? Myslím, že některým se ulevilo, že uvnitř domu byl i ten „normální“ záchod.

Náplní naší práce bylo stavění plotu z přírodního materiálu okolo parku plného keřů a stromů s plody a ovocem, abychom jej uchránili před divokou zvěří, úprava částí pozemku pro nadcházející festival a další práce. Většinou jsme si na neúprosném slunku pořádně zamakali a denně vytáhli alespoň pět klíšťat. Odvážní jedinci se dokonce vydali kydat hnůj na blízkou kozí farmu. No nenudili jsme se. Po krátkém poobědovém šlofíku jsme se opět vrhli do práce. Odpoledne bývala více odpočinková. Sbírali jsme bylinky a na konci dokončovali tu vizuální stránku plotu, což bylo to zábavnější.

Myslím, že nám všem prospěl středeční volný den. Někteří se potřebovali vzpamatovat z nového prostředí a někteří si jen odpočinout. Rozdělili jsme se na dvě poloviny. Jedna vyrazili tou přírodnější cestou. Udělali si krásnou túru po Českém Švýcarsku. Druhá polovina se vydala do města, a to rovnou k našim sousedům do Drážďan. Byl to skvělý zážitek, který nás zase trochu sblížil.
Po návratu jsme jen všichni padli únavou, ale spokojení. A čekali nás další tři dny prací v „jedlém parku“.

Nesmím zapomenout na mezinárodní večeři. Sešlo se nás ještě víc a měli jsme možnost ochutnat oblíbená jídla z domácích krajin ostatních účastníků. Za mě super změna a strašně pohodová atmosféra. Poslední den se mi líbila jízda vyřazenou sanitkou do místní hospůdky. K tomu se jen tak někdo nedostane.

I když ne vždy bylo všechno ideální, náramně jsem si tento workcamp užila. Možná i o to víc, že jsem byla campleader. Bylo to mé první vedení nejen workcampu, ale vůbec nějaké skupiny lidí. Jsem moc ráda, že byli všichni vstřícní a moc milí, tím mi to hodně usnadnili a já nebyla tak nervózní. Taky jsem na to nebyla sama a za tu pomoc ostatním campleaderům děkuji. Rozhodně zkušenost, kterou si ráda zopakuji. Opět jsem měla možnost vidět, že každý člověk je jiný, ale ne lepší nebo horší. Viděla jsem, že ačkoli každý z nás pochází z jiného prostředí a má jiné důvody k dobrovolničení, většina z nás na to nebrala ohledy a sladili jsme a vycházeli spolu jako skvělí kamarádi. A to samozřejmě jsme. Jen doufám, že se opět někdy potkáme třeba v jiné části světa.

Lucie R., campleaderyně Tamjdem, o.p.s.

Na všechny fotky z workcampu se podívej na našem facebookovém fotoalbu.