Deset nezapomenutelných dní na workcampu na záchranné stanici

18. - 29.6.2018

V polovině června jsem se na necelé dva týdny stala úplně poprvé v životě campleaderyní workcampu. V hlavě se mi mísily poučky, očekávání, obavy, napětí, radost, v žilách adrenalin. Měla jsem na starosti patnáctičlennou mezinárodní skupinu, navíc na Záchranné stanici v Pavlově, tedy v místě, kde jsme byli ve dne v noci obklopeni nejrůznějšími zvířaty. Bylo jasné, že tento workcamp nám všem přinese mnoho skvělých zážitků, ale realita byla ještě tisíckrát lepší a nabitější! Ale pěkně popořádku…

S patnácti dobrovolníky z různých koutů světa jsme se první den projektu sešli na „hlaváku“ v Praze a společně jsme vyrazili vlakem na Vysočinu. Cesta do Záchranné stanice nám rychle utekla a my jsme tak za chvíli byli v malé vesničce ve Vilémovicích, kde na nás čekal ředitel stanice Zbyšek. Do jeho auta jsme dali věci a vydali se na 3 kilometry dlouhou procházku do Pavlova. Po cestě jsme se zastavili na pivo a malinovku v místní hospodě „U Čerta“, kam jsme v průběhu workcampu ještě párkrát zavítali.

Po pár zabloudění jsme konečně dorazili do našeho cíle, ubytovali jsme se, vyrazili na nákup na první večerní opékání buřtů a grilovačku. Po návratu jsme si prohlídli celý areál stanice a Zbyšek nás seznámil se všemi zvířecími obyvateli a s jejich osudy. No a pak už stačilo jen rozdělat oheň, připravit špekáčky a šlo se na večeři. První večer jsme se všichni seznámili, zahráli si pár her a bavili se až do noci.

Druhý den po snídani jsme se rozdělili do tří skupin a další dny jsme se v pracovních povinnostech střídali, aby si všichni vyzkoušeli všechno. Náplní naší práce bylo čištění zvířecích příbytků a rybníka, natírání velké ptačí voliéry, broušení mostů, ale hlavně krmení ptačích mláďat. Myslím, že to byl pro všechny z nás velký zážitek a také velké překvapení, že nám něco takového Zbyšek svěřil.

Po práci jsme si chovali malé fretky, veverky nebo sovu, která nám byla daná do ruky se slovy, že jí musíme rozmazlovat. Toho jsme se všichni nadmíru dobře zhostili. Chodili jsme krmit lišku a malé srnky. Dokonce jsme měli tu možnost vypustit na svobodu pár zvířecích svěřenců. Díky dobrovolnici ze Španělska jsme navíc měli každý den na výběr z mnoha her a aktivit pro celou skupinu, takže na nudu opravdu nebyl čas.

Pak přišly zasloužené dny volna a výlety, které jsem skupině pomáhala vymyslet. Kdo chtěl, zůstal v Pavlově, odpočíval a sledoval Harryho Pottera. Jelo se do Kutné hory a na zámek v Ledči, ovšem největším zážitkem byly jednoznačně Stvořidla se svými kameny ve vodě. Řekla bych, že nikdo z účastníků nečekal, že je opravdu beru na výlet, kde uvidí pouze šutry v řece… Stal se z toho vtip celého workcampu a ještě teď si posíláme fotky kamenů v řece, když někdo z nás nějaké vidí. Večer jsme se pak sešli, abychom ochutnali, co tradičního ostatní přivezli ze své země. Vyzkoušeli jsme tak nejeden druh alkoholu, čokolád a sladkostí. Taky jsme si každý odnesli naše jména napsaná jak v azbuce, tak v japonštině.

Poslední den jsme navštívili a prohlédli si komunitní centrum Háta a s jejich klienty jsme tančili a zpívali do pozdního odpoledne. V tom jsme pak v Pavlově pokračovali až do noci.

I přestože jsem měla z vedení svého prvního workcampu velké obavy a některé z nich se dokonce i naplnily, byl to i tak velký zážitek a obrovská životní zkušenost! Vyšla jsem během těch deseti dnů tolikrát ze své komfortní zóny, že to ani nespočítám. Ale určitě jsem nebyla sama… A právě to se mi na to všem líbilo nejvíc – spoustu příležitostí lépe poznat, ale taky překonat sama sebe, něco nového se naučit o světě zvířat, a dalších kulturách, a hlavně to, že se v Pavlově sešla vážně skvělá parta dobrovolníků.

Bylo to deset nezapomenutelných dní! Na všechny fotky z workcampu se podívej na našem facebookovém fotoalbu.

Eliška B. za Tamjdem, o.p.s.
koordinátorka workcampů a campleaderyně